Epilepsie
napsala C.A.Sharp
Záchvaty mohou mít několik příčin – úraz, druhotný projev jiné nemoci nebo následek toxického vlivu, stejně tak jako dědičnost. Pokud máte psa, který má záchvaty, jako první je nutné zjistit, proč se tak děje.
Při úrazu, jiné nemoci či při toxickém vlivu, léčba primárního vlivu ve většině případů „vyléčí“ i záchvaty, ačkoliv pokud primární důvod způsobí trvalé poškození mozku, mohou záchvaty pokračovat. Důkladné veterinární vyšetření by mělo odhalit důvod problému, pokud záchvaty způsobuje něco jiného než dědičná epilepsie. Potenciálně všechny ostatní důvody (nejpravděpodobnější výjimka je mozkový nádor) budou vykazovat známky toho, že kromě záchvatů je ještě něco dalšího v nepořádku.
Pokud se nenajde žádná příčina, záchvaty jsou označeny za „idiopatické“, což znamená, že není znám důvod záchvatů a idiopatická epilepsie je považována za dědičnou. Tato diagnóza může být stanovena po vyloučení ostatních možných příčin, protože v současné době nemáme žádný přímý test. Canine Epilepsy Network v čele s Universitou v Missouri se pokouší vyvinout DNA test na epilepsii psů. Pokud vy, nebo někdo koho znáte, má takto postiženého psa a může poskytnout vzorek DNA takového psa kontaktujte je prosím: Canine Epilepsy Network
Idiopatická epilepsie se nedá vyléčit a ani nezmizí. Záchvaty se opakují v průběhu celého života psa, pokud nejsou „léčeny“. Často se zhoršují, pokud nejsou kontrolovány léky. Léčba není zárukou, že psovi bude potom dobře. Léky samotné mají postranní efekty a v některých případech se stanou neúčinnými. Epilepsie může zabít!
Způsob dědičnosti epilepsie je neznámý, ale zcela jasně není dominantní. Nicméně oba rodiče postiženého jedince přispěli svými geny, i když jejich příspěvek nemusí být stejný. Je možné, že naše plemeno (australský ovčák) může mít více než jednu formu dědičné epilepsie.
Pes s epilepsií by neměl být použit v chovu zrovna tak, jako jeho přímí příbuzní (rodiče, potomci, sourozenci, polosourozenci). Další příbuzní postiženého psa by měli být chováni pouze s extrémní opatrností a jenom s takovými jedinci, kteří pocházejí z linií, kde se tento problém nevyskytl. Za každou cenu bychom se měli vyvarovat inbreedingu a zrovna tak linebreedingu v liniích, kde se epilepsie vyskytla. Výběr nepříbuzných rodičů značně zmenší pravděpodobnost výskytu epilepsie nebo i ostatních dědičných onemocnění.
Tento článek byl převzat z webu Australian Shepherd Health & Genetics Institute, Inc. (ASHGI) se souhlasem jeho autorky C.A.Sharp.
Přeložila Martina Hodková
Majitelé australských ovčáků v USA se k této nemoci postavili opravdu čelem (i když jim to také chvilku trvalo) a v současné době běží různé projekty (viz některé linky níže), které mají za cíl nejen vzdělávání majitelů australský ovčáků, ale také sběr vzorků a v neposlední řadě i peněz na výzkum. Díky všem těmto snahám má Univerzita v Missouri k dispozici přes tisíc vzorků od australských ovčáků, které tvoří 13% z celkového počtu 8066, celkem od 92 plemen (čísla pocházejí z jejich webu). Je to nejvíce vzorků od jednoho plemene. Pro porovnání na druhém místě tohoto pomyslného žebříčku je velký švýcarský salašnický pes s 887 vzorky.
Díky tomu již u australských ovčáků přešli k vlastnímu výzkumu a nezůstalo jen u sběru vzorků. To ovšem neznamená, že by neměli zájem o vzorky dalších postižených jedinců. Vím, že vědci vybrali u našeho plemene dvě „rodiny“ na které se chtějí zaměřit podrobněji. Vzhledem k tomu, že zaručují naprostou důvěrnost majitelům všech zvířat, kteří vzorky poskytli, snaží se také oni sami aktivně vyhledat jedince z těchto dvou rodin, aby doplnili chybějící místa. Na jednu stranu jim přísně dodržovaná důvěrnost umožnila získat spoustu vzorků, na druhou stranu v této situaci by jim jistě pomohlo kdyby mohli zveřejnit, které jedince hledají.
Pevně doufám, že optimistické předpovědi, které jsem slyšela od velmi dobře informovaných lidí, že do dvou let by tento výzkum mohl přinést hmatatelné výsledky v podobě testu, se naplní.
Odkazy, kde najdete další informace
AussieGENES (Genetic Epilepsy Network & Education Service)
Canine Epilepsy Resource Center
American College of Veterinary Internal Medicine: Veterinary Neurologists
C.A.Sharp je autorka odborných prací a mezinárodně uznávaná odbornice na genetiku a dědičná onemocnění psů.
C.A.Sharp se zabývá psy, přesněji australskými ovčáky 30 let, chovala je a vystavovala od sedmdesátých let do začátku let devadesátých. Od roku 1976 je také aktivní v Australian Shepherd Club of America (ASCA), dvakrát také pracovala v jeho komisích pro genetiku (1983-1986 a od roku 1996 dodnes).
C.A.Sharp shromažďuje informace o dědičných nemocech u australských ovčáků přes dvacet let. Tyto informace používá při asistenci výzkumníkům, poskytuje genetické konzultace a na základě těchto informací také provádí analýzy rodokmenů pro chovatele a majitele.
Často pomáhá vědcům, kteří pracují na genetickém výzkumu psů, projekty jsou z různých oblastí jako např. barva srsti, oftalmologie nebo třeba i délka života. Její záběr zahrnuje např. propagaci těchto projektů, vzdělávání lidí v těchto oblastech i podporu v získávání potřebných informací.
Sharp píše o genetice a dědičných onemocněních velmi rozsáhle, původně to bylo určeno pro chovatele australských ovčáků, ale v poslední době i širší veřejnosti. Od roku 1993 vydává Double Helix Network News, který vychází čtvrtletně a je o genetice psů. Helix byl mnohokrát ve finále soutěže každoročně vyhlašované asociací Dog Writers Association of America, dvakrát vyhrál Maxwellovu cenu, jednou za noviny jako takové a druhou za článek Cena popularity. C.A.Sharp byla první kdo obdržel od AKC Health Foundation cenu Golden Paw za článek The Rising Storm. C.A.Sharp momentálně pracuje na knize. Mimo jiné je také prezidenkou Australian Shepherd Health & Genetic Institute (ASHGI).
Tyto stránky jsou
optimalizovány pro rozlišení 1024 x 768 bodů a vyžadují prohlížeč
podporující JavaScript.
Použití jakéhokoliv materiálu z těchto stránek pouze se souhlasem
autora!
Copyright ©
Naposledy změněno: 3.11.2006